když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

Já chci DOMŮ!!! =´((

3. září 2009 v 22:25 | Euphoric-Endeavor |  >Má duše

achoj..

ne prostě.. já to ze sebe musím dostat.. je to jako blbej sen!! a nemůžu se z něj probudit.. nejde to!! jako bych byla v nějakým komatu, zase.. ale ten už trvá kurva dlouho!! och.. roztomilej titulek.. říkám si to pořád.. každej den, každej večer.. už víc, jak tři roky!! jo v pohodě, stejně vim, že řvu naprosto zbytečně, že už se ten zkurvenej čas nevrátí, abychom neudělaly s mamkou tuhle největší kravinu našeho života!! ehm.. raději to nejprvě vysvětlím.. tak čtěte..
*****
29. června mi bylo 18.. dosáhla jsem dospělosti.. sice se cítím teprve na 16, ale to je tím pitomým komatem.. kdybych tam byla déle (byla jsem tam jenom 8 dní), tak bych klidně mohla být mentálně postižená.. takhle jsem "jen" o ty dva roky opožděná.. jako vývojem psychiky.. ale o tom jsem psát nechtěla.. já jen, že to nikdo nevidí a prostě mě jen považují za opožděnýho mentála.. zvykla jsem si na to.. ale na mý osmnáctý narozeniny jsem si to strašně silně uvědomila.. JÁ?? a DOSPĚLÁ?? kurva to ne!! ale ne.. řešit to, nemá cenu vážně ne.. jen prostě.. CHCI DOMŮ SAKRA!!! =´((
*****
a kamže domů?? tam, kde jsem bydlela od mých osmi let!! v městě Stříbro na Nerudově ulici v jednom roztomilym ponurym paneláku obloženej kamínkama.. byly dva za sebou a třetí byl vzadu a byl kolmo na ty dva před ním.. bydlela jsem v tom prvním.. naproti byla louka a za tou loukou se tyčila veliká fabrika Kermi.. ještě před tou fabrikou na tu louku volně navazovalo pole jistýho pana Havla, jednoho pošahanýho městskýho zemědělce, kterej bydlel v druhym vchodě odspoda..
*****
divím se, že jsem si i se svou introvertností rychle našla kamarády.. první byla jedna holčina, která na mě začala mluvit hned první den, co jsem tam byla.. oslovovala dalšího jistého Vokurku.. ano libé přijímení.. asi tak, jako to moje.. x)) tak jsem se odvážila ho také oslovit.. v tom na mě vlítla jeho jaxi vymengelená tlustá máma.. "on není žádnej Vokurka jmenuje se Jirkááá" div mi nerozbila hubu, baba jedna.. a ejhle.. jmenuje se stejně, jak mámino přítel.. tak to bude snadný si zapamatovat.. super.. první den a znám dva lidi.. jojo.. motala jsem se tak před naším panelákem každej den.. ale raději jsem byla jen před vchodem.. pak jsem si na ruku napsala číslo vchodu, protože jsem se málem ztratila.. ano všichni asi znáte mou prostorovou orientaci.. x))
*****
bylo mi kurva osm let a já si to pořád živě vybavuju.. ale to bylo před hodinou, to Gerard ví.. no nic.. o tom jsem mlít nechtěla.. vidím pořád ty prázdný pokoje.. před náma tam bydlel nějakej chlap.. a sám.. taky to tam podle toho vypadalo.. a žádnej umělec to taky nebyl.. všude zateklá voda.. o té koupelně mám někdy noční můry.. byl to hnus.. starý tapety a mapy na tom.. úžas.. ale já jsem byla šťastná, že ten řev, jak se mamka s tátou mlátili a jak po sobě házeli věcmi, je pryč.. byl klid.. byla jsem šťastná, když jsem byla s tátou v Erpužicích u babi a pak, když sme přišli, tak po otevření byl byt skoro prázdnej.. všechny mamky věci byly pryč.. usmála jsem se.. táta nasranej na max.. šel se mnou na poldy.. a líčil, jak mamka hezky vymalovala.. já měla takovou radost.. a pak, když sme se vrátili, tak před dveřima v tom bytě stála mamka, děda, babi a strýc.. měla jsem výtlem.. mamka mi líčila, že mi tu nechala pár hraček, abych si měla s čím hrát, až tu budu každej druhej víkend.. bylo to hustý.. x))
*****
zase jsem se těšila na tu vůni novýho bytu.. sice nebyl novej, ale ta vůně.. neznámá.. toho novýho prostředí, mě uchvátila.. nasávala jsem jí z plných plic.. zrovna jsem byla u zápisu do první třídy, když sme se stěhovali.. a v osmi jsem už bydlela v novým bytě na Nerudovce.. :) ty dva roky jsem byla u babi, abych měla kde spát.. a chodila jsem odtamtud do školy.. je to kousek.. než přes půl města.. to bych netrefila.. pokaždý jsem tam chodila odpoledne, když naši přijeli z práce, tak se pro mě stavili.. asi po týdnu jsem tomu chlapovi, začala říkat strejdo.. (a dnes mu říkám.. "pánský přirození na pět" xDD) no nic.. hezký to vzpomínky.. každej den, co jsem tam přijela, tak jsem viděla zase něco novýho.. zase něco přibylo, zase je vymalovanej další pokoj.. a když se položily koberce, to bylo něco.. můj fialovej koberec jůůůů.. válela jsem se po něm jak střevo.. miluju vůni novýho kobercéééé %)
*****
a každým dnem o skříň víc.. a jednoho dne tam byly moje a mamky velký skříně.. byla jsem zklamaná.. už tu není žádná ozvěnááááá.. hrozně mě bavilo tleskat a poslouchat, jak se to ozývá.. ale pořád ta vůně.. x)) mamka mi pak řekla, že už tenhle víkend tu budeme spinkat.. jednou jsem si vlastně vydupala spaní na koberci v jedný slabý dece s mým totálně placatým polštářkem, kterej jsem u babi nepustila z ruky.. :) bylo to úúúžasný.. a pak.. jsem už spinkala ve svý postýlce.. další dny jsem tam měla všechny plyšáky.. a moje nadšení z první třídy a z novýho bytu mě nutilo lítat.. :) a ten víkend, kterej jsem měla být u táty.. byl šílenej.. mamka mě musela nýst v náručí.. brečela jsem, nechtělo se mi tam.. celej víkend jsem probrečela.. :( a pak konečně v neděli jsem byla zase doma.. x))
*****
zase o věci víc.. a.. byt byl kompletní :) moje fialový hnízdečko.. zelenej obývák.. a modrá kuchyň :) mamky útočiště.. vidím to tam, jako bych tam byla včera.. často brečím, protože se tam chci vrátit.. chci tam zase být.. ale.. jen s mámou.. uff.. to zelený světlo v obýváku.. když zapadalo slunko.. přes ty žaluzie.. bylo to krásný.. když jsem vyšla u mě v pokoji na balkon.. a dívala se dolů.. třetí patro.. až nahoře.. bavilo mě loupat to oblázkový obložení xDD skoro pokaždý jsem si ukradla kamínek.. xDD vrátila jsem se z balkonu do pokoje.. a kochala jsem se, jak mám krásnej pokoj.. uff.. milovala jsem to tam.. od prvního dne.. ♥
*****
pamatuju si na ty Vánoce, kdy na té stěně z latěk, která půlila obývák a ložnici, byly namotaný zelený světýlka.. a v rohu velkej stromeček.. nádherný.. já měla bordelky.. ehm.. tak mým zářivě červeným svíčkám říkala mamka.. xDD sakra.. líbilo se mi tam.. tomu jsem konečně říkala DOMOV.. tolik let jsem tam byla.. sedm let.. =´(( a na jaře 2005 sme začali rekonstruovat baráček po strýcovo rodičích.. když teta (jeho máma) umřela na rakovinu, tak furt jezdil do Černošína za svym tátou.. pak tam byl skoro pořád.. domů se vracel v noci.. a nakonec navrhl, že se budeme stěhovat právě do rodinnýho domku v Černošíně.. stará barabizna.. nechtělo se mě, ani mamce.. ale strýc nás neposlouchal.. pustil se do rekonstrukce.. x))
*****
dům, kde děda udřel tetu, která umírala na rakovinu, dům, ve kterým se nikdy nestalo nic dobrýho, sme měli navštěvovat častěji.. když ještě teta žila, jezdili sme sem prostě na návštěvu.. líbilo se mi tady.. miluju tajemný místa.. prozkoumávala jsem sama ten velikej barák a pak jsem narazila na druhý patro, který jsem ještě nikdy neviděla.. jůůů.. krásný místnosti.. a.. všechny propojený =-O měla jsem radost a pak jsem se už nebála.. moc jsem se bála chodit do té ložnice.. a když jsem tam narazila z druhé strany a vkročila jsem tam, měla jsem děsnej pocit.. ale pak.. jako by mě duše tety uklidnila.. byla tam.. pořád.. vím to.. a jak baráček vypadá teď? můj pokojík je oddělenej.. tam, kde byl strýcovo pokojík, je můj pokoj.. dveře mám jen na chodbu.. ty druhý jsem zazděný.. tam, kde byla ložnice, je obývák.. a tam, kde byl obývák, je logicky ložnice.. super.. kuchyň krásná.. sakra tady to je vážně zlatá klec.. x)) a ta zahrada.. ta mě fascinovala nejvíce..
*****
když začalo léto, už sme byli se stěhováním skoro u konce.. a na moje 15tý narozeniny.. 29. června, sme odevzdávali klíče od bytu na Nerudovce.. když sme odjížděli do Černošína, tak jsem jen nasedla do auta, začala jsem brečet.. a brečela jsem tim víc, čím blíž jsme Černošínu byli.. pak jsem vylezla schody, zavřela jsem se teď už do mého pokoje, a začala jsem brečet.. a brečela jsem celou noc.. a druhej den taky.. už je to kurva víc jak tři pojebaný roky a furt je to stejný =´(( prej: "ale to si tady zvykneeeeeeš.." hmm.. jistě.. nedáte mi další modro?? pfff.. kurva nenenene!!! =´(( s tímhle se nesmířím.. nikdy.. stěhování se do tohohle baráku byla největší chyba v mým a v maminčino životě!!!
*****
pořád se tam chci vrátit.. pořád.. ale moc dobře vím, že je to další z mých totálně nesplnitelných přání.. bohužel.. :( pokud by se stal ten zázrak, že by se vrátil den mých patnáctých narozenin.. to se mi stalo něco moc ošklivýho.. ale.. to s tím stěhováním nesouvisí.. dám se anketu.. klikněte do ní, prosím vás.. snad jsem vás totálně neotrávila.. asi jo.. to jediný totiž umím.. x)) tak papa.. ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 clle clle | Web | 4. září 2009 v 8:36 | Reagovat

Stříbro znám, byl jsem tam a cítil jsem se tam taky dobře...
na rozdíl když si pomyslím na rodiče, ať jsou tvoje, nebo moje, nebo někoho jiného, ale každopádně je to pro nás všechny v dětství drama a ty lidi si neuvědomují jak nám svými hádkami, nezralostí, neuvážeností, vším tím zlem, ztrpčují život a vlastně předají negace do našeho života
píšeš dobře upřímně, takových holek aby na prstech počítal, takže jsem rád, že jsem tě aspoň takto poznal... :-)

2 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | 5. září 2009 v 0:22 | Reagovat

[1]: jsem taky ráda.. :-) nu.. v mým okolí by mě nejraději za mou upřímnost ukamenovali :D jsou tu samí pakoši nerozumim si tu s nikým.. pak se naši diví, že pořád civím do toho svýho trošku zdemolovanýho notebooku a pořád něco a někomu datluju.. tady je totiž prostředí, kde mi alespoň rozumí.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.