když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

Na téma: Mentální anorexie

14. listopadu 2009 v 15:00 | Euphoric-Endeavor |  >Úvahy na téma...
Danielle-1.jpg crying angel image by suleskev
achoj..
*****
myslím, že je čas na nějakej "normální" článek o něčem.. možná ho zkopíruju ještě na můj úvahovej blog, abych i tam měla nějakej materiál a aby ten blog pořád jen nečině nestál :) tenhle článek chci napsat, protože je to vlastně nemoc, psychická porucha, se kterou se potýkám už nějaký ten pátek.. cca od dubna 2008.. tedy od té doby se léčím.. začalo mi to nějak v době, kdy jsem si založila tenhle blog.. takže od konce března 08.. najednou jsem začala mít hrozný psychický stavy, kdy jsem si chtěla vzít život, měla jsem deprese a nedalo se jich zbavit.. a vím, že tohle nebyla "depka" ale skutečná deprese, což je závažná psychická porucha, která může trvat i celý život..
*****
byla mi doporučena návštěva psychologa.. když jsem byla menší, tak týdenní setkávání s jistou paní psychoterapeutkou v Praze, byly příjemný.. nejdřív se mi tam vůbec nechtělo, protože ta ordinace je, nebo byla umístěna ve škole pro mentálně postižený děti.. když jsem to viděla, nechtělo se mi tam, protože jsem si myslela, že mě považují taky za mentála.. ale pak když jsem poznala paní doktorku a se vším mě seznámila, přišla úleva.. obrovská úleva a potom jsem se na každou další návštěvu hrozně těšila.. povídala si se mnou, dostávala jsem různé dotazníky a obrázky.. zkrátka, jako u dobrého psychologa.. bylo mi líp.. o hodně líp.. a z ordinace jsem vycházela s úsměvem a s pocitem lítání..
*****
potom se jednoho dne ordinace zrušila, nebo přesunula někam daleko a návštěvy ustaly.. zase se to zaběhávalo do starých kolejích.. a šikana spolužáků na ZŠ mi k dobré náladě doopravdy nepřidávala.. prý se u mě vyskytoval (a stéle vyskytuje) Border-Line, neboli BL syndrom.. je to stav, kdy se prudce mění nálady.. jinak řečeno maniodeprese.. rychlé a náhlé střídání mánie-radosti a hluboké deprese.. z pocitu lítání přijde najednou pád na samotný dno.. vyskytovalo se to u mě v minulosti.. ale před pár lety se to zase vrátilo.. ve větší síle.. navštěvuji psychiatra, který mi předepisuje léky.. proč to píšu.. za prvé jsem upřímná a za druhé se chci dostat na téma mentální anorexie.. musím to všechno říct od začátku, jak jsem se k tomu vůbec dostala, aby ste v tom neměli bordel.. x))
*****
léků jsem vystřídala hodně.. všelijaký nejmenovaný oblbováky, antidepresiva a antipsychotika.. a po jednom léku jsem najednou přibrala.. v té době jsem měla na kahánku, vážila jsem 41 kilo se závažím v kapse a hrozili mi, že mě zavřou do blázince.. takový Dobřany nejsou od mýho bydliště zas tak daleko.. ale potom si řekli, že mi pohrozí jinak.. začala jsem navštěvovat endokrynologické oddělení.. když mi paní doktorka, která má stejné iniciály jako já (JK), diagnostikovala mentální anorexii, zhroutila jsme se.. paní doktorka na mě byla přísná, vyhrožovala mi Motolskou nemocnicí a zvyšovala na mě hlas.. zvyšování hlasu je moje slabá stránka.. pokud chcete vidět, jak přichází můj hysterický záchvat, zvyšte na mě hlas.. x))
*****
když viděla, jak se klepu zimou a nervama, který jsem sbírala po zemi, zmírnila hlas a pravila: "já tě prostě nemůžu nechat umřít.." pak mi řekla, abych se oblíkla, nebo že se ještě sesypu.. když sme (já, mamka a babi) vyšly z nemocnice, opřela jsem se o zeď, sesunula k zemi, a začala jsem nekontrolovaně brečet.. nešlo to zastavit.. já a mentální anorexie.. myslela jsem si taky, že je to ono vidění sebe v zrcadle, kde mám 150 kilo.. a věděla jsem, že já si tlustá nepřipadám a nevidím se v zrcadle jako bečka.. nevěděla jsem, co s tím.. hned další týden v pondělí jsem šla k moc hodný paní doktorce na Stříbrské psychiatrii.. bývá tam hrozně moc lidí, tak jsem tam čekala věčnost.. když jsem vešla do ordinace, netušila jsem, že je to jenom příjemný posezení se starší babičkou, která se na mě usmívá a ptá se mě, jestli mám doma nějaký zvířátko, co dělám za školu a co mě baví..
*****
rozkecala jsem se o mojí milovaný skupině Tokio Hotel, vyprávěla jsem jí o koncertě v Sazka aréně a bylo mi tak moc krásně.. byla jsem tam asi dvacet minut a potom mi paní doktorka dala recept na léky.. babi musela jít se mnou, stála mi za zády, ale to jsem se nerozkecala.. tak musela jít ven.. (moje babi by mě nejraději měla pořád jako pětiletou holčičku) ale je pravda, že jsem se tam poprví sama tak nějak bála.. bojím se všeho nového, tak to není i mě nic divnýho.. vyšla jsem z ordinace, vyzvedla jsem léky a stále jsem se debilně usmívala.. "takhle se mi už dlouho neulevilo.."
*****
čas plynul a návštěvy u endykrynoložky J.K. se stávali běžnou součástí mýho života.. když jsem z psychiatrie přišla s novými léky, měla jsem radost.. spalo se mi po nich dobře, nebyla jsem nervózní, měla jsem vetší chuť do života a kila šly nahoru.. když mi je paní psychiatrička psala na recept, říkala mi: "budete se po nich cítit ospalá, a tak celkově ty léky tlumí.. ale má to jeden nežádoucí účinek: hodně se po nich přibírá.." jenom jsem vykulila oči: "nežádoucí? to je spíš doplňující účinek!!" :)) paní doktorka se smála a změřila si mě pohledem.. "no u vás to je pravda.." doslova jsem doskákala do lékárny a bylo mi zase tak hezky.. když jsem ty léky brala, spinkala jsem už v devět večer.. nevěřila jsem, že s mými 42 kily přiberu..
*****
za týden jsem měla už 45.. a do příští návštěvy u paní J.K. jsem měla 47 kilo, jako jsem měla u první návštěvy.. měla ze mě radost.. já se po delší době zase začínala mít trochu ráda.. znovu jsem získala chuť do života, ikdyž jsem pod vlivem těch léků usínala na praxi a málem jsem spadla do vyšlehaných bílků připravených na laskonky.. x)) po další návštěvě u paní J.K. jsem dostala pochvalu.. moje váha se vyšplhala téměř na 49 kilo.. měla jsem takovou radost, že jsem paní doktorce poslala jednu mojí povídku.. Honey.. nevím, proč jsem jí tak pojmenovala.. ale tahle povídka mi je nejblíže.. ikdyž nemá šťastný konec.. paní doktorce jsem ju poslala mailem.. odepsala mi, že to mám krásně slohově provedený, ale že téma se jí moc nezamlouvá :) ale i tak jsem měla radost.. byla upozorněna, že píši incestní slash.. vlastně Twincest.. x))
*****
takhle se to táhlo rok.. až mi začalo být z dlouhodobého braní těch léků zle.. žádný antidepresivum se nesmí brát dlouhodobě.. nedělalo mi to dobře na srdíčko.. tak jsem je vysadila a paní psychiatrička mi je vyměnila za antipsychotikum.. po prvním užití na mě přišly kurvaživý halucinace a slyšiny.. ale bylo to potom v pohodě.. nedavno jsem se vrátila k předešlým lékům, protože jsem opět zhubla skoro na 44 kilo.. a právě vážím 45,5.. zase to leze pomalinku nahoru.. ikdyž ta váha je úděsná vzhledem k mé výšce 171 centimetrů.. ale všechno nejde hned.. papám prášky, papám hamání a bude to lepší.. musím v to věřit.. víra je to hlavní, co mě žene dál a abych nic nevzdávala předem.. :)
*****
a nejvíc vděčím mýmu kamarádovi, který mi je velice blízko.. :) ikdyž bydlí ode mě daleko.. víc jak 600 kilometrů.. tak mi je blízko.. je se mnou na každým kroku a to mi dává sílu.. nosím si tě v srdíčku pořád s sebou ♥ ty víš, jak moc pro mě znamenáš zlatíčko =o**
*****
asi nejdůležitější bylo, že jsem poznala svojí spřízněnou dušičku.. už vím, že nejsem sama.. a že se se svým trápením i se svou radostí mám s kým podělit.. a společná důvěra je lék na všechno.. :) mějte se, zlatíčka.. a radujte se z maličkostí, kdykoliv to jde.. a když není zrovna nejlépe, zahřejte někoho u srdíčka a dostane se vám to zpátky dvojnásob :) papa ♥
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stella Stella | Web | 14. listopadu 2009 v 18:58 | Reagovat

mno taq toto je zaujimave.....asi to znie divne ale dajedy by som bola celkom rada keby som schudla a ani by som to nechcela....psyhiku mam zlu aj ja ale zas nie az natolko .....drzim ti palce....a najdolezitejsie je vazne mat niekoho ....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.