když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

návštěvnost versus komentáře x))

10. listopadu 2009 v 18:28 | Euphoric-Endeavor |  >Má duše
achoj..
*****
no.. tak z názvu článku asi tušíte, co tu budu rozebírat.. nějak se to nedá přehlížet.. a už mě nebaví tohle téma okecat dvěma větama.. tak do toho, kdo nebude chtít číst, tak ať odklikne jinam, na poučný kecy o nedostatku času a podobná moudra, nestojím..
*****
když takhle vidím, že se návštěvnost tohohle blogu pohybuje v průměru dvaceti lidí a vidím, že komentáře jsou v průměru půlka komentáře za den, tak mám nejvyšší chuť s tím vším seknout a vysrat se na internet.. nějak jsem si chtěla založit blog, abych poznala nový dušičky, abych našla kamarády, abych poznala názory druhých a hlavně, abych našla místo, kde mě někdo pochopí.. snažím se moje články podávat tak, jak je cítím.. nepřemýšlím nad tím, co píšu, píšu jen to, co cítím, takže nesrovnalostí je spoustu..
*****
i vzhledem k mému věku asi píšu na úrovni malýho parchanta, ale já se prostě nezměním a na nic si nehraju a ani to nemám ve zvyku.. nenávidím přetvařování, skrývání se za nějakou masku jen proto, abych byla populární.. nenávidím to prostě.. jsem svá a přirozená, ale asi jsem vážně nesnesitelnej krypl.. a vidím to nejen v mým osobním životě, ale bohužel se tahle má doměnka potvrdila i v tom světě virtuálním.. jsem blogerskej outsider.. stejnej přehlíženej outsider, jako jsem byla ve škole, jako jsem byla v mojí tehdejší partě, kterou jsem opustila, protože jsem byla úplně mimo a přehlížená..
*****
po mém opuštění oné party, jsem se uzavřela do svého vnitřního světa, který nikoho nezajímal.. přenesla jsem svoje pocity do toho světa virtuálního.. můj virtuální svět, je tenhle blog.. a vidím, že i tady jsem přehlížena.. ačkoliv si moje pocitový články přečte kolem dvanácti lidí, neozve se takřka nikdo.. v tom mém průměru kolem čtvrtiny človíčka.. připadá mi to stejné, jako když se moje partička bavila a já jen koukala a byla jsem v partě tichý pozorovatel.. a ty celebrity z party vyprávěli a všichni se tomu vyprávění smáli, poslouchali je.. pozorovali.. ale mě si nikdo nevšiml.. a když jsem se odvážila promluvit, můj projev byl bez jakékoliv odezvy.. bez jedinýho slova, bez jedinýho smíchu nebo aspoň pohledu..
*****
proč to píšu? to samý je to tady.. ve virtuální blogerské realitě.. blog.cz je taková moje parta a tenhle blog jakoby má osoba.. parta mě vidí, slyší mě.. ale jako bych tu nebyla.. mají přeci lepší materiál, kterého si lze všímat.. který stojí za povšimnutí.. populárnější administrátory.. odjakživa jsem byla ve všem poslední.. a jsem poslední i v tomhle případě.. každej si mě všiml jen, když nikdo jinej poblíž nebyl.. taková nouzová stanice, aby nebyli sami na tu chvíli, než se objeví někdo lepší, než já..
*****
kdo tohle nepoznal na vlastní kůži, ať mi tu nemele poučný kecy, nebo to s ní špatně skončí, nemám na to náladu.. jedinej, kdo tohle dokáže pochopit je ten, kdo má stejný pocity, jako já.. kdo si tohle prožil, nebo dokonce prožívá.. pochopí to jen ten, kdo ví, jaký to je být přehlíženým outsiderem, ikdyž se sebevíc snaží o to, aby jej druzí měli rádi nebo s ním aspoň komunikovali.. ti mlčící čtenáři si to neuvědomují, ale toho administrátora ten výslední poměr návštěv a komentářů zabolí.. a to dost ošklivě..
*****
pak si nemá taková nevyrovnaná osobnost jako jsem já připadat zbytečná, nenáviděná a totálně k ničemu.. myslela jsem si, že se založením blogu mi bude líp.. protože se se mnou bude aspoň někdo bavit a bude mi radit s mými problémy, který řeším ve článcích.. ale ne.. články jsou nepovšimnuty.. nebo povšimnuty jsou, ale bez odezvy.. opět jako v partě reálné.. vypráví někdo jiný a druzí se tomu smějí.. někdo jiný pláče nad svým trápením a pomůže mu.. ale tady.. v mým případě.. jsem nepovšimnutě přehlížená..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.