když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

proč plakat, když mě stejně nikdo nepřijde utěšit

21. ledna 2010 v 22:31 | Euphoric-Endeavor |  >Má duše
odmítám vypovídat z důvodu mé rozjebané psychiky.. nebudu se chlubit, kolik jsem dneska do sebe narvala prášků a vlastně ani nevim co jsem všechno sežrala.. ale vím, že jsem zkombinovala tři léky, které mám předepsané.. ale v převerném množství.. proč mě kurva neklepla pepka, když to tam píšou? proč mi není zle? jo.. ráno se mi chtělo blejt.. ale to nic nebylo.. ale dneska.. nic mi do hajzlu není.. jen jsem ve stále větších sračkách, který se každou sebemenší konverzací kupí..

znova jsem si vzala léky.. právě podle předpisu, ale nevím, kolik bylo toho, co jsem snědla v tý Plzni.. byl to Lexaurin.. asi dva prášky.. nebo tři.. už si nepamatuju.. doma jsem si vzala Mirtazapin.. hned jak jsem přijela.. a Atarax.. a teď jsem si tyhle dva léky vzala znova.. třesu se.. ale to mi je jedno.. protože je to jedno všem ostatním.. bolí mě celá duše.. nikdo není, ke komu bych se mohla stulit.. je mi pořád víc a víc smutno.. vím, že zítra musím do tý Plzně a až se to konečně vyřídí, bude líp.. ale po stránce, která je mimo školu, to lepší nebude.. už nic nebude jako dřív..

duševně umírám, ale kdo mě zachrání? rodiče? ty o tom, jak se cítím, nemají páru.. myslí si jen, že když si vezmu prášek podle předpisu, tak mi je dobře.. že mi je, jako dřív.. předtím, než jsem onemocněla.. ale není to pravda.. léky nejsou to, co potřebuju.. potřebuju něco daleko cennějšího.. potřebuju.. blízkost.. lásku.. doteky.. objetí.. někoho.. někoho, o koho bych se mohla opřít, když se budu třást v koutě a rozmýšlet se mezi lékama a ostrou věcí.. všechno spěje do hajzlu a momentálně si připadám jako na fetu.. léky působí.. ale nevylečí mě to.. otupí mi to mysl.. na pár okamžiků.. a pak to přijde zase.. a zase.. zase..

sedím u počítače.. chtěla jsem si zase dopisovat s mojí nejdražší osůbkou.. kdybys jen tušil, jak moc tě miluju.. tak šíleně tě miluju.. ale nikdy ti to nebudu moct říct do očí.. nikdy tě neobejmu.. jsou jen slova "možná".. a já cítím, jak moc mě ta samota svírá.. je to jako veliká propast, která mě šíleným tlakem svírá a táhne dolů.. dolů až na dno.. srdce bolí.. tak moc.. a vzpomínky na ty nádherný slova jsou jako jehly.. drásají.. bodají.. a ty rány pálí.. nedovoluje mi to dýchat.. ale na tohle není žádný lék.. žádný prášek.. nemůžu vzít náplast.. nepomůže to..

kdybych už měla všechno za sebou.. dneska jsem se jen přesvědčila o tom, jak moc jsem blbá.. přemýšlím nad tím, jestli na tu školu mám.. já se budu snažit.. přísahám.. nechci bejt pořád hloupá.. nevzdělaná a ponížená před ostatními, kteří jsou na gymnáziích a vysokých školách.. můj sen je, se dostat na vysokou.. ale to se mi nikdy nemůže splnit.. mám jen výuční list.. kéž bych se dostala na tu nástavbu.. já se budu učit.. třeba celý dny a celý noci.. pořád.. abych měla dobrý známky.. abych udělala maturitu bez větších problémů..

ale mě věci na logický úsudek nic neříkají.. moje IQ je na můj věk nízký a na takový věci nemám buňky.. chtěla bych to dokázat.. mít maturitu.. s dobrýma známkama.. tak moc chci.. prosím.. alespoň jedno přání aby se mi splnilo.. alespoň tohle, když ne lásku.. prosím.. připadám si potom jen, jako by mě svět trestal za to, jak moc jsem špatná a zkažená..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrej Andrej | Web | 21. ledna 2010 v 23:20 | Reagovat

Slová nič neznamenajú. Ak chceš niečo zmeniž urob to. Nerozmýšľaj, choď! ;-)

2 monca13 monca13 | 22. ledna 2010 v 22:49 | Reagovat

Když to tak čtu, nutí mě to přemýšlet, jestli je horší těžké tělesné postižení (ochrnutí, život na vozíku, celý den být odkázaná na pomoc druhých a další fyzické potíže) nebo takovéhle deprese.
Jsou doktoři tak blbí, že nedokáží najít tu správnou kombinaci léků nebo to zhoršuje (promiň) tvoje neukázněnost při braní léků? S Lexaurinem mám zkušenosti, beru ho dlouhodobě, i když vím, že je to návykové svinstvo, ale pomáhá mně nejvíc proti samovolným bolestivým křečím svalů. Beru jeden denně (3mg) a když někdy i krátkodobě zvýším dávkování na 2 denně, hodně těžko se to potom snižuje, musím pomalu a po čtvrtkách. A přitom už stejně nepůsobí tak jako na začátku.
Co se týká samoty, tak o té vím dlouhodobě taky své. I když asi před půl rokem to vypadalo jinak, zamilovala jsem se, ale postupně přišlo zklamání a už to nechci znovu zažít.
Ty jsi ještě mladá, neřekla bych, že jsi hloupá a líbí se mně tvé odhodlání učit se.
Přeju ti, aby lékařská věda pokročila (nebo abys našla ty správné doktory?).
Taky ti z celého srdce přeju, abys v životě našla lásku, toho pravého pro tebe, který tě nezklame.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.