když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

tunel

22. ledna 2010 v 16:20 | Euphoric-Endeavor |  >Má duše
pocit
dost často mi připadá, jako bych byla v nekonečném tunelu..

ten tunel znám.. je tam tma.. průvan a zima.. nikdo tam není.. žádný auta, žádný lidi.. jen já.. sama.. obklopená tmou a prachem, kterej lítá spolu s tím ledovým větrem.. volám.. žádná ozvěna.. ticho.. občas slyším vzdálené zvuky aut zvenku.. ale jsou moc daleko.. zastavím se.. vidím světlo.. konečně konec.. konečně se dostanu ven.. běžím.. pořád běžím, abych z té zimy a tísně byla venku.. běžím pořád rychleji.. buší mi srdce a cítím jak mi mrznou průdušky.. vzduch je ledový a ten vítr mi fouká prach do tváře.. mám ho plné oči..
*****
otočím se zpátky.. všechny moje vlasy se větrem rozhází.. civím do temnoty.. úplná, nepronikavá tma.. přemýšlím: "jak jsem tam mohla být? není tam ani trocha světla.." a přitom jsem i z takové dálky pořád viděla to kalné světlo.. to světlo, na konci.. jsem udýchaná.. zastavím se.. mám žízeň.. tím během jsem se zahřála, ale pořád ten ledový vítr.. ten průvan.. pořád stejný.. a světlo.. to světlo je pořád kalné.. tak moc daleko.. už jdu pomaleji.. neběžím.. už nemám sílu.. sálá ze mě horko.. potřebuji se ochladit.. tak ráda bych skočila do vody.. smyla ze sebe pot.. opřu se o kamennou stěnu.. už nemůžu dál..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | Web | 22. ledna 2010 v 16:40 | Reagovat

Čau,nějak jsem nestíhal,tak jsem si vše přečetl až teď.Pořádně přečetl.Protože jsem tady každý den několikrát a pořád čekám,kdy něco napíšeš.
Já vím,že je blbý,říct,že to je hezký,ale je.Hodilo by se to do nějaké povídky.
Četl jsem, některé rady co ti lidé dávají.Ono se lehko radí,když pořádně člověk neví o co jde.Je to těžké se z toho dostat a sám to člověk asi nedokáže.
Moje sestra má taky ment.anor.tak to znám z domova.A ani rodiče jí nedokážou pomoct a přitom se snaží a dělají vše možné.Navíc teď je to všechno horší,protože je Petra(tak se jmenuje)v Nizozemí a je úplně bez dozoru.A asi to sama nezvládá.
Jen malou radu(si dovolím)Tak když se nemůžete s babičkou trefit na ten odjezd do Plzně,tak spi u ní a je to.Ráno vyrazíte spolu.
Tak za tím,koho miluješ vyraž sama.Prostě tam dojeď a řekni jsem tady a teď si tedy vyříkáme,jak na tom jsme.Už taky radím.To víš chtěl bych ti nějak pomoct,ale to je neproveditelné.Tak to ber alespoň tak,že ti fandím a držím palce,aby se vše v dobré obrátilo. :-)

2 Enemy Enemy | Web | 22. ledna 2010 v 22:07 | Reagovat

Dno, kdy mě něco tlačí pořád níž a nedovolí mi se zvednout... A když dovolí, pak jenom na chvíli... Znám tyhle představy bohužel až moc dobře...

3 monca13 monca13 | 22. ledna 2010 v 22:59 | Reagovat

Ty a blbá? Ani náhodou. Dost dlouho jsem nečetla tak dobrou úvahu, jak to nazýváš, podle mě je to silné literární dílo, nebo jeho část a dostalo mě to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.