když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

Pohádky na dobrou noc 3

25. února 2010 v 23:00 | Evil Deed |  >Pohádky na dobrou noc
Konverzace se líně táhla a Samuel se po přívětivých slovech terapeuta trochu uklidnil. Konečně zase ucítil tu úlevu. Snad každý sval v jeho těle byl napnutý, nemohl se uvolnit. A konečně to přišlo. Konečně mu bylo zase o trochu lépe. Doufal, že bude v noci spát a ne hledět do husté tmy a snažit se o to, nezešílet mezi těmi stěnami, které představovali jeho pokoj. Štvalo jej, že je pořád doma a nikam nejde, ale neuměl se rozhodnout. Když už přišla myšlenka na to, projít se, zase ji rychle zahnal. Nenáviděl ty pohledy, propichovali jeho tělo a způsobovali mu bolest. Jediný pohled byl pro něj jako jehla.

Připadal si, jako by jej všichni pořád pozorovali a čekali, kdy zakopne, aby se mu mohli následně posmívat. Pořád měl tenhle pocit. Nedalo se ho jen tak zbavit. Zkoušel to už tolikrát, ale docílil jen něčeho dalšího, odpudivého. Někdy měl dny, kdy se bál jít i na zahradu. Ale tohle překonal. Pokaždé si rád povídal s Nerem. Jeho nejlepší přítel jej vždy vyslechl. Pomáhalo mu to. Ale možná i pro to, že si povídá se psem, si připadal jako blázen.

Mračil se, díval se na svůj odraz v okenní tabuli a dělal znechucené grimasy. Asi proto, že se sám sobě hnusil, se neodvážil vykročit ven. Starší muž Peter, který se každý týden snažil více zpříjemnit žití jednoho tajemného hocha, se neubránil pousmání. "proč se mračíš, Samueli?" pípl opatrně, bál se jeho reakce. Sam se na něj po očku ohlédl a dál na sebe zíral. "jsem odporný" hlesl a sklopil oči. "ale ne…" "JSEM!!" nenechal Petera dokončit jediné slovo a jen si pro sebe špital slůvka zhnusení. Posadil se na měkkou postel a schoulil se do klubíčka jako ohrožené mládě. Jeho tělo se začalo uvolněně kolébat dopředu a dozadu. Tak moc jej to uklidňovalo.

"Same. Vím, že mě asi nechceš už poslouchat a chceš mít svůj klid, ale ještě chvíli mě vnímej, prosím." Samuel kývl na souhlas a znaveně se protáhl. Když Peter zbystřil, že je Sam "při vědomí" začal. "já vím, že to, co ti teď navrhnu, se ti nebude moc líbit. Ale vážně ti chci pomoct. Vždycky jsem ti chtěl pomoct." Upřel svůj pohled do jeho očí. "povídej." Tak se tedy zhluboka nadechl a začal. "nebudu chodit okolo horké kaše. Ty víš, že pokud budeš pořád jen doma a budeš se bát chodit ven, tak tím ztratíš nejen spoustu času, který by se dal naplnit i jinými činnostmi, než jen cvakáním na počítači a zůstávat nehnutě sedět s hlavou mezi koleny. Ty víš, co tím myslím. Viděl, jak chlapec trochu posmutněl.

Chvíli mlčeli. Sam si prohrábl zmoženě své blond vlasy a neubránil se povzdechu. "dobře. Něco bych měl dělat. Víte. Pořád.. já pořád čekám na to, že někdo přijde. Pořád věřím v to, že mi někdo pomůže. Dostat se pryč od tohohle všeho. Nejde to takhle dál a já to vím. Cesta, kterou musím jít, se táhne přes ten svět tam venku.. mimo dům. Mimo můj pokoj. Mimo zahradu. Ale nevím, jestli dokážu jít sám. Ten svět se mi najednou zdá tak veliký. A mám strach." Peter si všiml, jak se celý roztřásl. Věděl přesně, jaké myšlenky mu létají hlavou. "Strach.. to je jen pocit. Obyčejný pocit, jako každý jiný. Ty jsi přeci silnější než nějaký hloupý nehmotný pocit. Přemůžeš jej. Musíš."

"zkusím to" zaznělo po chvíli tichou místností. Peter se pousmál. "děkuju.. myslím, že by to pro dnešek stačilo. Vidím, že jsi vyčerpaný. Napíšu ti nějaké léky, které by ti pomohli od těch.. představ.. odpočiň si. A večer si někam zajdi do parku. Nadýchej se čerstvého vzduchu. Dívej se na hvězdy. Uleví se ti, až překonáš ten strach. Tu první, silnou překážku. A jedině zvládnutou bitvou, se dá vyhrát válka."
*****
Konečně dojel se svou maminkou domů. Bylo to náročné. Jako každá návštěva. Jako každá konverzace. Pokaždé cítil malou úlevu. Ale nevěděl, jestli úlevu z toho, že už je zase doma, nebo i z toho, že se vypovídal ze svých problémů. Musel si dát sprchu. Do večeře bylo daleko a na oběd neměl chuť. Ještě chvíli přemýšlel, až se pevně rozhodl. Půjde ven. Nevěděl kam, prostě se jen tak projít. Nechá to na momentální myšlence. Svitla mu představa na nějakou výbornou pravou italskou pizzu, nebo voňavé café late a otřásl se tím příjemným pocitem.

Vzal si ze skříně své nejoblíbenější černé oblečení a šel do koupelny. Osprchoval se, pořád ze sebe cítil ten nemocniční smrad. Dělalo se mu z toho zle. Mandlový sprchový gel mu hned přivodil krásnější myšlenky. Za chvíli tu smetanově-mandlovou vůni vystřídala svěží vůně heřmánkového šamponu. Konečně mu bylo zase lépe. A špatné myšlenky na léčebnu nebo na horší útroby, se rozplynuly jako pára, která už zcela zamlžila celé zrcadlo.

Pořád si tiše špital slůvka odvahy. Není takový srab, jako si myslel. Cítil, že jej lehce ovládá síla. Ta vnitřní síla, která v něm tak dlouho dřímala a teď se probouzela k životu. Lehce se usmíval. Až ze sebe smyl všechny bublinky, rychle se zabalil do osušky a pak se oblékal. Slušelo mu to. Ale myslel si pravý opak. Chvíli se šklebil do zrcadla, které surově otíral od páry. "no.. lepší to už nebude." Sykl a už utíkal do svého pokoje. V rychlosti si prosušil vlasy a šel za mámou. Usmívala se. "tak jdeš ven? Bude to dobrý, uvidíš." Objala jej a dala něžnou pusinku na tvář.

Chvíli mluvil o svých myšlenkách, že zase něco pokazí a zase se mu budou smát, ale pak najednou obrátil list. Jeho očíčka se rozjasnily a zase tam byla ta naděje. Ty hezčí věci, po kterých toužil. "už začínám mít hlad." Pípl. "Asi už vyrazím. Nebo si to ještě na konec rozmyslím a nikam nepůjdu" a už se rozloučil a pelášil ze schodů. Zabouchl za sebou dveře, proběhl brankou a ocitl se na ulici před domem. Nikde nikdo. Ticho. Jen kalné světlo lamp mu svítilo na cestu. Povzdechl si a podíval se na nebe. Hvězdy. Jejich jas ničí to ohavné pouliční osvětlení. Chtěl jít někam, kde hvězdy budou lépe vidět, ale to by musel někam k lesu. A do města to měl přeci jen blíž. Šel dál a pak viděl, jak se lidé kolem něj jen hemží. Byla zrovna hodina, kdy tudy chodilo spousty turistů, ale i jeho vrstevníků, kteří zde trávili volný čas.

Bloumal ulicí, lidi do něj vráželi. Vlasy mu padaly do tváře a zakrývali mu jasně modré oči, ve kterých byl pořád smutek a zklamání. Byl zklamaný sám sebou. Nevyrovnal se s tím, že byl prostě jen jiný, než ostatní. Netušil, kam by mohl utéct od svých myšlenek a děsivých představ. Už cítil, že to sám nezvládne. Všechno jej znova bolelo a už myslel, že padne k zemi vysílením. Uviděl temný kout, chtěl se do něj schovat, šel rychleji, chtěl běžet, ale nemohl. Zatmívalo se mu před očima. Najednou do někoho vrazil. "promiňte. Moc se omlouvám.. já.. já nechtěl. " špital provinile a bál se zvednout pohled. Křik sprostých slov, který očekával, se nedostavil.

Uslyšel přívětivý hlas. "Ale to je v pořádku, měl jsem koukat na cestu." Samuel se pomalu podívat té osobě do tváře. Spatřil pohledného, mladého muže, štíhlé postavy, se zářivým úsměvem. Samuel zíral s otevřenou pusou a začal si připadat jak ten největší pitomec na světě. Mladý muž se stále usmíval nad jeho výrazem. Nevěděl, co si myslet, ale ten chlapec mu připadal roztomilý. "připadalo mi, že jsi spěchal, tak.. tě nebudu zdržovat." Znovu vykouzlil krásný úsměv a položil Samovi ruku na rameno a chystal se pokračovat v cestě.

Po pár krocích se na Sama otočil a viděl jej, jak stále nehnutě stojí jako přikovaný. Chvilku přemýšlel, a nakonec se k němu vydal. "právě jsem si vzpomněl, že nejsem z téhle čtvrtě a další spoj domů mi jede asi za dvě hodiny a samotnýmu by mi to vůbec neutíkalo. Jestli bys nebyl proti, rád bych si s tebou promluvil. Jestli bys tedy chtěl." Samuel se konečně rozkoukal a úsměv mu oplatil. "Moc rád."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | Web | 26. února 2010 v 12:00 | Reagovat

No vidíš,je to pěkný.Jen se chce k tomu dokopat něco napsat.Budu netrpělivě čekat na další díl.

2 ahena-wake ahena-wake | Web | 26. února 2010 v 12:45 | Reagovat

díky, snad se nebudu řídit heslem: 'Sportem k trvalé invaliditě.' Tož, alespoň si pročistím hlavu ×)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.