když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

už to nejde..

17. února 2010 v 22:35 | Evil Deed |  >Má duše
to už vážně nejde.. už nemůžu.. už vážně nemůžu.. a s čím? SE VŠÍM!! pořád ty samý dny.. stejný.. úplně stejný =´((

6:00

probudím se.. nebo spíš Jerry mě probudí, protože drápe na dveře.. tak ho přemlouvám, aby toho nechal..

6:20

vstanu.. vezmu si mikinu na noční košilku a vyhodím Jerryho na zahradu.. zase si lehnu.. už usínám a..

7:00

"haloooooo!!! haloooooooooooooo!!" mžourám.. děda ječí na chodbě.. zase.. jako každý ráno.. neregistruju ho.. chci se zvednout, ale Vilík na mě leží.. seru na to.. zahrabu se pod peřinu, zacpu si uši a snažím se usnout.. usínám..

7:20

slyším dupání.. nějakej hovado se odvážil vstoupit do mýho doupěte!! "haloooooooooo!!! ty spíš?? nedělej že spíš!!! HALOOOOOOOOO!!" DĚDA!! "CO JE??? JÁ SPIM KURVA DEJTE MI POKOJ!!!" zalezu pod deku.. děda furt něco kecá.. hledá nějakýho psa.. "toho druhýho.." psa máme jenom jednoho.. neřešim ho.. dělám že spim.. po čtvrt hodině odchází.. tim kraválem probudí Vilíka, kterej mi málem vyškrábe oči, protože z postele skočí na okno.. tam neřve, neškrábe.. spí.. v pohodě.. snažím se usnout..

10:00

zvoní mi mobil.. nedívám se na displej.. zvednu to.. jako vždy.. mamka.. "nasnídej se.." pak něco mluví.. nevnímám.. pak to pokládám.. už mi nejde usnout.. ikdyž se mi chce hrozně spát.. Vilík na mě kouká.. má hlad.. kočička malinká.. pustím si písničky na mobilu.. abych se probrala.. obleču se.. zapnu pc..

11:00

udělám si kafe.. vezmu si nějakou sušenku.. čumím do blba.. zkontroluju, jestli strýc není doma a pustím si písničky na mobilu.. zase.. pořád ty stejný.. mám jich tam 166.. v jedný složce.. potom tam mám rozpitvanou diskografii Tokiáčů.. hraje mi tu Chemie.. je mi líp.. probouzím se.. mamka mi asi psala sms.. přečtu si to.. vidím, že mám odhrabat sníh a vyklidit myčku.. to bude v pohodě..

12:00

udělala jsem kočičákům papů.. Vilík to mlíko zase nechce.. svině rozmlsaná.. jde si lehnou do mamky postele.. Jerry baští konzervu.. je tlustej.. pak z ničeho nic přestane baštit.. čuchne k tomu, tu misku zahrabe a jde pryč.. lehne si k Vilíkovi.. při cestě ho nafackuje Damián.. je na něj vysazenej.. přijde se mazlit.. ty dlouhatanánský bílý chlupy všude lítaj..

12:30

vaří se mi polívka.. už mám hlad.. přemýšlím, jestli bych neměla jít na ten sníh.. ale ne.. přeteklo by to.. a nechce se mi čistit ta zkurvená sklokeramická deska.. to je vynález, to by se z toho jeden posral.. zrovna mi mobil vyhrává Disenchanted.. ta polívka se vaří pomalu kurva..

13:00

konečně jím.. je to hnusný.. nudlí se mi tam vysypalo moc a je to spíš jako nudlová kaše, než zeleninová polívka.. ale sežeru to.. mám hlad.. vyklidím Smraďocha (myčku), pak jdu vyhodit kočičáky.. parchanti zasraný.. ve tři půjdou stejně nahoru. protože je sem mamka pustí a v noci nebudou spát..

15:00

jdu ven.. musím odhrabat sníh.. je zima.. jsem nabalená.. kočičáci se tam nahánění.. závidím jim ten elán.. rozběhnu se proti nim a vidím, jak Vilík zahučel do závěje.. přijde mi, jako by se smál.. skáče jak střelenej a sklepává ze sebe tu bílou kurvu.. hledám trakař.. nemůžu ho kurva najít.. to ho pořád musí dávat jinam? na zabití..

15:20

našla jsem ho.. vidím, že se otevřeli vrata a auto vjíždí dovnitř.. naši přijeli z práce.. zase strýcovo pohled a slova: "ty to ještě nemáš hotový??" bla bla bla.. nemůžu se dočkat.. mamka jde ke mě.. pomuchlá kočičáky.. pozdraví mě.. vidí, jak do toho kopu.. ten sníh je zmrzlej na kámen.. tu lopatu zlomím.. nejde mi to.. začínám bejt nasraná..

15:25

"co děláš? jenom to co jde odhrabej.. na to zmrzlý se vyser.." je to promrzlý celý, to to nemusim dělat vůbec ne? kopu dál.. "říkám to nemusíš rozbíjet.." "to to nemusím dělat vůbec ne?" "nebuď vzteklá.." raději mlčím.. kopu do toho dál.. to je úplně bezúčelný..

16:00

seru na to.. odvozila jsem dvě kolečka sněhu.. narvaný.. většinu jsem stejně házela na skalku.. přijde mi, že to vypadá úplně stejně.. bere mě křeč do ruky.. jsem zmrzlá a zpocená.. mám žízeň.. brblám si pod nos, proč po mě něco chtějí, když mi furt musí kurva radit, jak to mám dělat!! stejně si to dělám podle sebe.. a když mi řeknou, že to stačí.. tak stačí.. odnesu lopatu.. odvezu kolečko.. seru na to.. jdu nahoru..

17:00

žeru oběd.. pak udělám rodince kafe.. strýc si ho odnese dolů.. vidí, že je na stole krabička s korálkama.. nechápe, proč já a mamka navlíkáme korálky.. on by se snad hádal i kvůli tomhle či co.. tak vyklidí pole.. hrozně se mi klepou ruce.. kopnu do sebe to kafe.. odeberem se s mamkou k TV a čumíme na krimču.. učí mě ty prstýnky.. nejde mi to.. seru na to.. navlíkám to prostě jako kroužek.. líbí se mi ty RŮŽOVÝ korálky.. navleču si černo-růžovej prstýnek.. je to krásný.. ale ty dvojitý nepochopím..
*****
no co.. "co je na tom těžkýho? to pochopíš.." "mami.. ty zase nechápeš, jak můžu vyluštit sudoku.." to je zase debata.. klepou se mi hrozně ruce.. nemůžu se trefit.. navleču jeden krásnej kroužek.. prstýnek.. zkusím si to na prst.. ok.. v pohodě.. zavážu to.. mamka to zataví.. a ten svůj prstýnek si přepálí.. tak si vezmu ten můj černo-růžovej a zjistím, že mi je malej.. sere mě to.. ale už to neopravuju.. a dám mamce ten hezkej modrej.. odebírám se k pc..
*****
čučím čučím.. chtěla jsem psát povídku.. ale zase z toho sešlo.. jebu na povídku.. chci hnout s blogem.. zdá se mi, že Wayistickej blog necháme zatím tak, jak je.. ještě hnu se Světýlkama.. píšu si na ICQ.. z úprav sešlo.. z psaní taky..

22:00

mobil začne tradičně, jako každej den v tuhle dobu vyhrávat Destiny.. ta písnička mi říká: "vem si prášek psychopate.." ok.. seru na to.. típnu to.. píšu dál..

22:30

čumím.. píšu tenhle článek a myslím na kraviny.. je mi smutno.. a ani nevím, proč tohle všechno píšu.. připadám si neschopná, hrozně blbá.. a osamocená.. asi to všechno jsem.. to poslední rozhodně.. je mi hrozně moc smutno.. a nechci nic jinýho, než se stulit do nějaký náruče, která by mě objala.. a zahřála.. zase nic.. začnu brečet.. utírám si slzy a docílím jen toho, že nevidím na to, co píšu a navíc si zapatlám brejle.. super.. leštím čočky a řvu..

a přemýšlím, že je na čase tuhle kravinu utnout.. jdu do sprchy.. a potom snad něco dělat s tímhle blogem.. zatím pa.. jenom otázku.. je tu vůbec někdo, komu na mě záleží? jo.. vím o tobě, zlatíčko.. ale.. ty mi to nikdy nedáš najevo jinak, než slovama.. a to.. prostě nestačí.. ne.. já už nechci řvát.. jdu provést večerní hygienu a pak snad budu něco dělat.. ahoj a Gerard vás opatruj ♥
a taky.. ten prášek bych si měla vzít.. x))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Safi Dillingerová Safi Dillingerová | 17. února 2010 v 23:03 | Reagovat

to mě moc mrzí, že ti je takhle. Nejde mi icq, vůbec, vůbec vůbec a sere mě to. Takže sem jen na FB. Jinak <3Disenchanted<3 je  jedna z nejnádhernějších písniček co znám, zrovna teď mi tu hraje (jako každej večer). A tim se dostávám k tématu.

Podle toho co píšeš na začátku bych řekla že tě štve ten stereotyp. To je snad jeden z nejhorších pocitů jaký znám. Člověk si připadá strašně, je to takový bezmocný čekání, a nejčastěji ani nevíš na co... nevim ale uplně přesně jak ti je, doufám že to bude v pohodě. Občas pomůže prostě neřešit co má přijít, neřešit to co bude. Ale je to težký, drž se, budu na tebe myslet, ať je co nejlíp!!

2 Andrej Andrej | E-mail | Web | 18. února 2010 v 8:23 | Reagovat

Stereotyp je ubíjajúci, každý deň to isté, dokola. Pomôže len niekam vypadnúť.

3 tiska tiska | Web | 18. února 2010 v 13:56 | Reagovat

Upřímně mi taky, kdykoliv máme nějaké volno, leze ten stereotyp na mozek a cítím se jak neschopná.. houba. Potřebovala bys vypadnout třeba na půl dne z domu. To je škoda, že ti nevychází ta střední.. jak na tom s tím vůbec jsi? Půjdeš do toho teda? Určitě ti to nějak vylepší stav. Já sice furt nadávám na učení a nedostatek času, ale na druhou stranu jsem ráda, že se doma nemusím celej den nudit.
A doporučuju tu knížku od Levina, Rosemary má děťátko. Myslím, že by to chytlo i sebevětšího odpůrce čtení :-) Třeba se k tomu jednou dostaneš..

4 Venom Venom | E-mail | Web | 18. února 2010 v 14:00 | Reagovat

Též propadám sterotypu. Potřebuju práci, na druhou stranu ale nemám sílu na to abych to zvládla.. Chce to se ironicky ušklíbnout životu do ksichtu a kopat kolem sebe štiplavými poznámkami. Přátele to pobaví, hnidy a prudiče pohřbí zaživa. Gerard s tebou.

5 it it | Web | 18. února 2010 v 16:11 | Reagovat

ahoj Jitko, stýskalo se mi po tobě... ale tobe asi ne, že ne?  :-(
máš hezkej rozvrh dne, budu ho podle tebe taky dodržovat  :-D

6 T.o.g.u T.o.g.u | Web | 18. února 2010 v 16:51 | Reagovat

Ahojky,to víš, že na Tobě někomu záleží. Máš přece rodinu, přátelé také nějaké máš....streotypu můžeš předejít. Naplánuj si nějaké aktivity....podle Tvých komentů u mě jsem si myslela, že jsi taková veselá a teď když tot tu pročítám, tak Tě asi něco trápí....:o(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.