když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

úvaha na téma: žádný téma :D

13. července 2011 v 19:30 | Evil Industries |  >Úvahy na téma...
no.. budeme po hodně dlouhý době úvahovat.. ale o čem? o zbytečnosti mého bytí/blití :D nevím.. nevím co bych měla jako o sobě říct.. začíná bouřka a tak jsem chtěla klasicky napsat denní výkec o těch mých hovadinách.. divím se sama sobě, že mě to stále baví.. už oooood.. 12. července 2008 18:01 straším na blog.cz :D to je hrůza :D ty vole :D a jelikož tohle je můj druhý blog v pořadí, tak by to taky měl vědět chudák.. eh
*****
přemýšlím.. jo.. nedělám to moc často, ale teď to je až podezřele často.. přemýšlím o tom, co se stalo.. co bylo předtím.. jaká jsem byla předtím.. a srovnávám to s tím, jaká jsem teď.. dneska.. jaká budu zítra a i dál.. tenhle poslední rok (jo už to je téměř rok, co mi mrdlo a já přestala žrát antidepresiva a začala jsem žít a ne přežívat) to bylo od chvíle, co jsem si na krk nasadila svůj první pentagram (ano.. právě teď jsem si ho navlíkla na krk, visí na stříbrným řetízku, kterej jsem dostala od Tulítka k Vánocům) ňuf.. za ty léta vidím jedno - že jsem pořád stejnej magóóór :D
*****
dostala jsem se přes spoustu překážek, nemocí, mých blbostí.. vyvádění.. dělání píčovin a tak dále.. mohla bych jmenovat mentální anorexii (ne, já žrala vážení, ani jsem neblila, ale mé tělo si řeklo: nechci přijímat živiny, chci chcípnout, čus) aaaah.. sladké období, vážně :-/ ale je to za mnou.. jak jsem jezdila věčně na endokrynologii a pak do Ag na psychiatrii.. tam jsem měla pár záchvatů, když jsem se hlásila na nástavbu a nešly mi zjistit výsledky a věděla jsem, že mě přijali do Plzně na živnostenskou a přitom jsem zápisovej lístek poslala do Planý, kde jsem ale výsledky nevěděla.. psychiatrička mi málem jednu flákla a pak mě poslala domů a abych hned zavolala do tý školy a zjistila si, jestli mě vzali a prej že mě vzali, že to ví, tak abych nebulela.. víte.. to jsem tam tak přišla.. uřvaná.. a celou dobu jsem tam řvala a řvala.. šla jsem zpátky.. a řvala jsem a řvala.. fakt pecka x))
*****
pak jsem zavolala.. chvilka napětí (mi to připadalo jak věčnost) a pak.. "no.. tak jste přijatá" aaaaaaaaa :D a všechno jako by se otočilo.. život se mi najednou tak nějak otevřel.. už jsem měla nějakou cestu, po který můžu jít.. bylo to hned lepší.. jak se to všechno tak brutálně změnilo.. zlepšilo.. pak ale stejně.. deprese a další moje výlevy a hrátky s tou nyní rezavou sviní (ano žiletka správně) se ale opět projevovaly.. ale ne tak často.. ale přeci jen.. pokaždý, když jsem k tomu měla podnět.. nějakej čůrák mě vynervoval a bylo to.. neviděla jsem jiný řešení.. achjo..
*****
hádat se s kreténama, co si furt melou svý, někdo, kdo se nad vás umí jen povyšovat a já všechno vím nejlíp, je to jen tak, jak to říkám jáááá a ty jsi jenom hovno.. a tak dále.. mi dopomohlo k tomu se opět propadnout do těch starých známých sraček a depresí.. potom jsem začala chodit do práce.. do EMZ.. super.. prima.. první dva týdny byly katastrofa.. ale potom.. když jsem si práci osvojila a já si našla kamarádky mezi kolegyněmi, bylo to zase super.. schovala jsem tu posranou žiletku a začala jsem se věnovat práci.. a těšila jsem se až v září nastoupím do školy..
*****
stále jsem papala prášečky (podle předpisu, už jsem neměla chuť se předávkovat) ale bylo to v pohodě.. absťák se projevoval ošklivě.. v EMZ se dělá s pidi částečkama (senzory) a já je ani nemohla udržet v ruce.. ale potom.. když se mi strídali směny, tak to bylo děs pořád měnit čas jejich braní.. hlavně na noční, když mě to uspalo, že jo.. tak jsem prášek vzala asi v šest večer a v devět večer jsem vstávala na noční :D prdel to byla.. ale noční mě bavila nejvíc, jelikož jsem noční stvoření - sova..
*****
potom jsem jela s Pepánem a Terkou na BA 2010.. ano.. můj první festival.. odjela jsem tam 10. srpna a vrátila se 17. srpna.. to jsem přijela dom, padla na postel a řvala jsem a řvala a řvala.. a řvala a řvala... dlouho jsem řvala.. neměla jsem slov.. hrozně mě to zasáhlo.. šílený.. úžasný.. ale chtěla jsem tam zpátky.. sice bez sprchy, jen pod stanem.. takovym hroznym :D bez soukromí.. hromada lidí tam.. ale nejsilnější zážitek.. úžasný.. zrovna TAM jsem se našla.. TAM jsem se vyléčila.. a TAM jsem konečně poznala, kdo vlastně jsem a kam patřím.. konečně jsem našla místo, kam patřím.. do tý doby jsem netušila, co jsem zač.. nemohla jsem se najít.. proto to pro mě tolik znamenalo.. a tolik mě to zasáhlo.. hrozně dlouho jsem se z toho nemohla zpamatovat.. a teď.. 10/8/2011 jedu na další ročník.. BA 2011.. snad to bude taky tak krásný
*****
potom jsem začala poslouchat trochu tvrdší muziku.. a ta mě vrátila zpátky do života.. i smutný písničky mě nabíjely energií a nepadala jsem kvůli nim do depresí.. ne.. vyléčila mě zrovna tahle hudba.. říkejte si co chcete.. že je to odporný blití.. příšernej randál.. hnus.. vzývání Satana a urážka umění.. já si myslím svý.. vím svý.. mě ta hudba vyléčila z depresí.. zamilovala jsem se.. a když mi není zrovna hej, pustím si "tu mojí" a hned cítím, jak ty špatný nálady a myšlenky odplouvají.. a já se jen nechám unášet melodií kytar, který mi můj tep nenechají v klidu :) :D
*****
vzpomínková na BA nejkrásnější ♥♥ ta pro mě znamená vážně hrozně moc :)
*****
*****
a teď.. je ze mě tak trochu jinej psychouš :D šťastnej :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 13. července 2011 v 21:54 | Reagovat

V té době, jsem tě ještě neznala. Pamatuji si, že jsem k tobě zašla párkrát nepravidelně, na oplátku tvé návštěvy u mě na blogu v době, kdy jsi asi dělala v tom EMZ, pamatuji si, že jsi naříkala, že ti nad pracovištěm nesvítí zářivka a pak ti ji tam namontovali. 8-O  ;-) Jak jsem tě poznávala víc a víc, už jsem byla každý den zvědavá, co děláš a jak se ti daří, až jsem si tě dala do svých oblíbených blogů a tak trochu sleduji tvůj život a prožívám s tebou tvé radosti a starosti a ke všemu tomu ti držím palce. Neměla jsi to lehké a nahoru ses dostala zvláštními cestičkami, ale na každého platí něco jiného a ty sis evidentně, tu svou cestu, fakt našla. ;-) Z tvé poslední věty, mám radost. :-D

2 Amelie Amelie | Web | 14. července 2011 v 22:39 | Reagovat

Obdivuji Tě, jak jsi se s tím vším vypořádala. Klobouk dolů. Jsi krásná, úžasná holka a máš celý život před sebou. Držím Ti palce, aby Tě už deprese nepotkala a pokud ano, abys měla přátele, na které se v takových chvílích můžeš spolehnout. Někdy je jeden přítel nad 10 psychologů.

3 zerda zerda | 17. července 2011 v 1:38 | Reagovat

víš, že jsi příjemně střelená?, líbí se mi tady :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.