když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

Angel in disguise - recenze (???)

14. března 2013 v 12:00 | Evil Industries |  >Úvahy na téma...

hmmm.. co bych vůbec měla psát :D jsem zabloudila do archivu na povídkovým blogu a moc mě mrzí, kolik čtenářů odradil hned začátek, kterýmu nerozumněli, jak vůbec se všechno semlelo.. jo.. řeknu vám tajemství.. na tom blogu je ještě jedna povídka.. něco jako první část.. jmenuje se to Příběhy nekončícího zoufalství.. je to první odkaz v menu.. má deset kapitol.. a je to začátek povídky.. je tam Iss za života.. je tam napsáno, co je vůbec zač, co se mu stalo, jak dopadl a jak se poznal s Davidem.. tam začala jejich láska.. a pak ta povídka skončila.. vypadá to jako finíto.. úplně.. tečka.. ale já už před dopsáním PNZ přemýšlela nad nějakým osudem, kterej se na něj bude hodit víc.. mám pro Isse zvláštní citovej vztah.. moje postava, kterou jsem si v hlavě vytvořila, když mi bylo nejhůř.. je můj.. jenom já ho dovedu pochopit, dala jsem do něj kus vlastního srdce a svý duše (jo zní to naprosto dementně, ale jinak to fakt popsat neumím)
*****
a že si ho nejspíš nikdo nedovede představit tak, jako já.. no.. on se mi v hlavě prostě vytvořil při tom psaní a pak jsem byla hrozně nasratá, že jsem nemohla najít nikde na netu fotku nebo obrázek, kterej by se mu alespoň malinko podobal.. uložila jsem si do počítače hrozně moc fotek a obrázků, který by mohl bejt snad on.. ale povedlo se mi to jenom s jednou fotkou.. spíš kresbou, která je v první řadě povídky.. ten je mu nejbližší.. hlavně ty oči.. rty.. a trochu i rysy.. ty se mu pak trochu změnily, když se proměnil.. vypadá dospělejší, i když mu už napořád bude dvacet..
*****
jak to s ním vůbec bylo na samým začátku? ani nemám tušení, jestli to je napsaný v povídce, ale mám ho v hlavě do detajlu, to mi věřte.. byl prostě obyčejnej vesnickej kluk, kterej nepoznal svý rodiče.. vychovávala ho jeho chůva, která mu předpověděla zvláštní budoucnost, ale sama netušila, jaká vůbec bude a kdy k těm zvláštnostem dojde.. dala mu jméno Iss, protože nikdy v životě nepoznala žádný takový dítě.. od mala pracoval, kde mohl, aby se uživil.. se vším si vystačil sám.. pracoval v panských domech, jako sluha, staral se o všechno, co bylo zrovna potřeba udělat.. zametání na dvoře, starání se o domácí zvířata, uklízení domu, pomáhání v kuchyni, prostě všechno.. taky hodně pracoval na polích..
*****
za odměnu měl jenom přístřeší zrovna v nějakým tom domě, kde zrovna sloužil a jídlo.. příběh se nejspíš odehrává v Anglii, ale to mě napadlo někdy o těchle Vánocích a nejsem si tím úplně jistá.. prostě nevím, kde to přesně je.. jakej byl jeho osud je v první povídce.. a pokračování po jeho smrti je druhá povídka.. tu jsem psala při poslechu stejnojmenný písničky Angel in disguise.. prostě nevím.. začala jsem jí při tý písničce psát a to jsem ještě ani neměla dokončenou tu první povídku.. takový stvoření prostě do normálního světa nepatří.. jako obyčejnej smrtelník.. mají ho za zrůdu, ale je pravej opak..
*****
po svý smrti (druhá část povídky) se rozhodne, že už nikdy nedopustí, aby někdo na zemi měl podobnej osud, jako on.. nechtěl takovou společnost, která na přelomu 12týho a 13týho století byla.. jo.. křesťanští fanatici a dementi.. přesně.. hony na čarodějnice, mor, hladomor a podobný radosti.. Iss nemohl zůstat v klidu a dostal se na zem a tam se poznal s někým, kdo je jako on, když byl ještě naživu.. jo.. ale co bude dál.. to bych taky ráda věděla..
*****
jo.. a kdo to nepochopil, ať si žije v iluzi i nadále.. ale je jasný, že si každej povídky přebírá podle sebe.. takhle jsem jenom chtěla dát najevo, jak jí vnímám já.. proč vůbec píšu takhle.. napadla mě v mojí nehorší depresi.. jaro 2010.. nevim ani, kdy jsem jí začala dávat na blog.. je tam od května 2010, ale vážně nevim.. měla jsem už něco napsaný, než jsem to začala uveřejňovat.. pak jsem přestala na hrozně dlouhou dobu psát, protože jsem začala zase chodit do školy a dokončila tu první část o rok pozdějš, takže jsem už nebyla schopná v tom stejným duchu pokračovat dál.. tak jsem to ukončila a začala psát tu část druhou.. přitom jsem Isse měla v hlavě celou tu dobu.. celej ten rok..
*****
on je taková moje temná stránka.. dřív jsem měla deprese.. nervy se vším.. moje nejlepší kamarádka byla žiletka a když už jsem si řekla, že se na to vyseru, začala jsem psát.. když mi bylo nejhůř, všecho to, co jsem cejtila, jsem dávala do tý povídky.. no.. taky to podle toho vypadá.. no.. tak těm, co tu povídku neznají, přeju příjemný počtení.. já už mizím.. vykecala jsem se dost.. papa :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 14. března 2013 v 20:13 | Reagovat

Je mi jasný, že Issa asi vidím trochu jinak než ty, nebo kdokoli další, který by si povídku přečetl, ale snad mi aspoň trochu pomohl tvůj popis. Když povídku čtu, v duchu vidím krajinu, vesnice, lidi i celé scény, tak dobře umíš všechno popsat. Nedovedu si představit, jaké to je, vytvořit postavu a dát jí život a pak s ní ten život žít a vytvářet...

2 es ef es ef | Web | 15. března 2013 v 12:47 | Reagovat

člověku to psaní hrozně moc pomůže, já taky psala, když jsem neměla nic jinýho a pomohlo mi to se z toho dostat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.