když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit    Sir Nicholas Winton
Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím... (M. Stanne - DT)

Březen 2017

Zaklínač - recenze

26. března 2017 v 19:00 | Evil |  >Úvahy na téma...
Originální název: Wiedźmin

Autor: Andrzej Sapkowski (*1948, Lódz)

Země: Polsko

První vydání: povídka Zaklínač v časopise Fantastyka, v roce 1986

Rok vydání: 1992-2013

Dílů: 8

I. Poslední přání (Ostatnie zyczenie, 1992)
II. Meč osudu (Miecz przeznaczenia, 1993)
III. Krev elfů (Krew elfów, 1994)
IV. Čas opovržení (Czas pogardy, 1995)
V. Křest ohněm (Chrzest ognia, 1996)
VI. Věž vlaštovky (Wieźa Jaskółki, 1997)
VII. Paní jezera (Pani Jeziora, 1999)
Bouřková sezóna (Sezon burz, 2013)

Celkový počet stran: 3.140


Zaklínač…
Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain - pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný - naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši.

(originální recenze)


Ach.. nemůžu uvěřit tomu, že jsem se konečně dokopala k nějakýmu tomu emočnímu průjmu na tohle téma.. dlouho jsem to odkládala.. fakt dlouho.. Paní Jezera jsem dočetla těsně před odchodem na Silvestr.. takže jsem příchod Nového ro(c)ku trávila s rudýma očima a vyřvanou horečkou.. jo.. hodně jsem to obrečela.. hodně moc.. fakt.. víc, než si dovedete představit..

Dlouho, předlouho jsem nesáhla po žádný knížce.. myslím, že to byly tak dva roky? Jo.. určitě to byly dva roky.. minimálně..

Pak jsem konečně pocítila tu prázdnotu po nějaký tý krásný knížečce, u který by se mi dušička tetelila.. jo.. u Zaklínače se mi tetelila.. ale u počátků čtení jsem netušila, jak hrozně moc to mojí osobou otřese..

Takhle se mnou ještě nic nezamávalo.. já blbec se tu snažím psát nějakej svůj výlev a přitom ani nevím, jak to mám říct.. za celou tu dobu jsem ještě nepřišla na to, jak to vyjádřit.. jak vyjádřit, co cítím.. šílený..

Čte se to neskutečně lehce, nenuceně.. četla jsem na levý stránce první odstavec a všimla jsem si, jak už svírám pravej růžek, abych mohla otočit na další stránku.. chvílema rozklepaná jako ratlík (teda, u mě to bylo skoro celou dobu), chvílema jsem chcala smíchy z těch hlášek, na druhou stranu jsem se pořád otáčela, jestli na mě odněkud z rohu nevyskočí nějaká odporná potvora a nezakousne se mi do zadku.. (si nedělám prdel, ale po přečtení jedný části jsem se pak bála jít do práce, páč jsem se děsila, že tam na mě něco fakt vystartuje)..

V jiných chvílích jsem skřípala zubama nasraností, jaká je svět kurva.. ta nevděčnost lidí, lhostejnost.. chamtivost mocipánů, bezmoc obyčejných vesničanů.. jak lidi vyhnali elfy, kteří si po staletí budovali nádhernou zemi, aby jim jí mohli zabrat a samotný elfy vyhnali do pustiny, do hor, kde umírali hlady..

Při tom čtení vám i hodně věcí bude připadat povědomých.. protože Sapkowski hodně čerpal z poznatků z druhý světový války, ale i z běžných problémů současnosti.. Je to hodně vzdělanej pán, někdo mi říká, že je to napsaný pro intelektuály, že je děj moc složitej.. jo.. to sice je, ale prostě stačí jen dávat pozor.. to jo.. víc dějových linek.. ale to tak u románů bejvá..

Nutno podotknout, že románů je šest.. první dvě knížky jsou povídkový sbírky.. já ani nevím, jaká knížka mě nadchla nejvíc.. Paní Jezera to ale určitě nebyla, protože na to mám moc slabý nervy a asi jí jen tak znova číst nebudu..

Ale celkově je to úžasná knižní série.. nenechá vás v klidu.. já jsem tedy vděčná za svojí představivost.. celej ten děj se mi při čtení odehrával před očima jako film.. všechny ty postavy jsem viděla do nejmenších detailů před sebou..

Sapkowski je úžasnej vypravěč.. je to fantasy cyklus a přitom je to tak šíleně reálný, až mě to děsí.. prostě současný problémy převzatý do fantasy světa.. ty postavy, jako bych je znala, jako bych se s nima už kdysi setkala a teď se s nima sešla znova v knížce..
○○○○

Prostředí

Děj se odehrává ve fiktivním světě, kdysi kolem poloviny 13. století, na území nazvaném Kontinent.. lidé se na svět dostali při tzv. "Konjukci sfér" (tzn. Prolnutí sfér různých světů), ke které došlo přibližně před 1.500 lety.. spolu s lidmi se z prolnutých světů na Zemi dostala i hromada stvůr a příšer, kteří stejně jako lidi, zužují svět..

Pevnina obklopená mořem, rozdělená na několik velkých lidských království (Aedirn, Cintra, Kaedwen, Kovir a Poviss, Lyrie a Rivie, Redanie, Temerie, Nilfgaard - největší říše světa).. v centru Kontinentu se povětšinu nachází svět lidí.. ti tam ovšem nežijí sami.. na Kontinentě existuje několik zemí, kde žijí nelidé..

Elfové - Dol Blathanna (ze Starší mluvy přeloženo jako Údolí Květin), trpaslíci - Mahakam, dryády - Brokilonský les, dál tam žijí hobiti a nejstarší obyvatelé světa vůbec - gnómové..
a samozřejmě tu žije ta hromada příšer, čarodějů a taky pár nenáviděných a obávaných mutantů - zaklínačů.. zaklínači se po skoro celý rok toulají po světě a jezdí za prací, ale přes zimu jsou na utajeném hradě - v pevnosti Kaer Morhen - ze Starší mluvy přeloženo jako Hradiště zaklínačů..
*****

Hlavní postava zaklínače.. Geralt z Rivie, Bílý vlk, Řezník z Blavikenu, Gwynbleidd.. dítě překvapení, syn čarodějky Visseny.. neskutečnej charakter.. s tak nádhernou postavou jsem se ještě nesetkala.. úplně mě uchvátil.. a bezmezně jsem se do něj platonicky zamilovala.. a to už jsem myslela, že jsem z takových věcí vyrostla.. no.. to teda haha..

Má tak neskutečný charisma, že se to nedá popsat.. to jsem si ne jednou při čtení povzdychla: "ach Geralte, proč nejsi skutečnej".. Je mistr ve svým oboru a přeci se vymyká normám, jaký by měl zaklínač mít.. při proměně k němu nedošlo k odstranění, nebo třeba jen potlačení emocí, takže mu to i často komplikuje život (třeba jako soucit se zmrdama, kteří mu vzápětí vrazí kudlu do zad)..
○○○○

Dítě překvapení

Kdysi dávno zachránil Vesemir (nejstarší ze zaklínačů) potulnýho rváče Korina, který žil s čarodějkou Vissenou.. jako všichni, kteří vládnou nějakou magií, tak stejně i Vissena, nemůže mít děti.. Korin ví, že zaklínač bude chtít za záchranu nějakou odměnu.. zakročí osud - Zákon překvapení..

Vesemir řekne: "Dáš mi to, co již máš, ale nečekal bys to." Jaká to byla prča, když mu po příchodu domů Vissena řekla, že je těhotná.. tak získal z nezlomitelnýho Zákona překvapení Vesemir nárok na Korinovo nenarozeného syna (Geralta)..

Pro Geralta se vrátil za sedm let a ihned jej odvezl na Kaer Morhen.. tam jej podrobil dvěma základním zkouškám.. Zkoušce trav a Cestě meče.. při Zkoušce trav (indukovaná mutace - podávání různých jedovatých bylin, jedů a mutagenů) šestiletý Geralt málem zemřel, ale jediný důkaz prožité hrůzy jsou jeho bílé vlasy.. adeptů na přeměnu bylo víc, ale nikdo z jeho skupiny nepřežil..

Jeden ze zaklínačů, (úplnej debil), po Vesemirovi chtěl, aby ho podrobil i ostatním zkouškám, ale to by mohlo vést ke skoro jisté smrti nebo naprostému odstranění citů.. ti, kteří tohle podstoupili, tak se z nich stala banda sadistických psychopatů (třeba Letho, z cechu Kočky) a to Vesemir nemohl dopustit.. proto Geralt, jako jeden z hrstky zaklínačů, neztratil lidskost a soucit..

také umí cítit strach a ví, kde jsou jeho hranice možností.. není tedy jen bezhlavým zabijákem bez vlastní vůle a rozhodnutí.. což pro výkon jeho povolání není zrovna přínosem, ale ve většině případů to je spíš překážkou.. také je schopen milovat.. k jeho smůle miluje čarodějku, která jeho city sice opětuje, ale je na můj vkus až moc majetnická a žárlivá.. takže mu svým jednáním každou chvíli ubližuje.. dříve se nesnášeli, ale postupně se do sebe zamilovali.. ale jejich vztah není ani trochu pohádkovej..

Po zaklínačském výcviku, co prošel proměnou a Zkouškami, získal dva zaklínačské meče, které v sobě mají magickou sílu.. jeden stříbrný a jeden ze sideritové rudy (z hvězdného železa - z meteoritu).. k mečům také dostal stříbrný zaklínačský medailon, který zaklínačům slouží jako detektor přítomnosti magie, upozornění nebezpečí (medailon se chvěje) a taky jako znak příslušnosti k určitému cechu.. Geralt pochází z cechu Vlka, proto má jeho medailon podobu vlčí hlavy..

Každý ze zaklínačů u sebe musí nosit několik lahviček s elixíry.. musí pravidelně doplňovat mutageny, které jim zbystřují smysly (výbornej sluch a zrak - vidí ve tmě, má přizpůsobivé kočičí zorničky), zrychlují reakce, rychleji hojí rány, ničí infekce, zvyšují a udržují imunitu vůči všem nemocím a fungují taky jako protijedy po kousnutí kdejakou havětí.. vlivem mutagenů jsou také všichni zaklínači sterilní.. a měli by být i asexuální, ale to u Geralta jaksi neplatí..

Vedle jeho studie na Oxenfurtské univerzitě se hlavně od mala vyučoval zaklínačskému řemeslu, které se skládá, vedle šermířského umu, také z poznání magie, alchymie a základních kouzel - Znamení, která zaklínači pro svůj výkon povolání potřebují.. takže zaklínači jsou vlastně jakýsi druh čaroděje/druida/šermíře..

○○○○

Znamení

Jsou to jednoduchá kouzla, která využívají Zaklínači, kteří sice vládnou i větší magií, ale nepotřebují pro výkon povolání provádět složitější kouzla.. jelikož v jedné ruce musí držet meč, nemohou vytvářet složitá gesta nutná pro seslání kouzel.. na rozdíl od kouzel se Znamení sešle jednoduchým gestem (načrtnutí prstem do vzduchu) a pohybem jedné ruky..

Aard - odhodí nebo omráčí nepřítele.. je to telekinetický úder
Axie - je to psychická vlna.. uklidňující znamení.. Geralt tohle znamení použil např. když se mu jeho klisnička Klepna plašila, protože cítila blízkost nějaký potvory..
Heliotrop - tohle znamení se neprovádí načrtnutím do vzduchu, ale zkřížením zápěstí před sebou.. funguje jako zmírnění nárazu při tlakové vlně nějakého útoku.. nebo při odhození nějakou potvorou, aby si pak při nárazu nezlomil vaz..
Igni - ohnivá vlna.. tohle znamení využívají jen při nouzi, protože čerpání z ohnivého živlu je psychicky a fyzicky náročné
Quen - vytvoří štít.. třeba když na zaklínače zaútočí drak a vyplivne oheň, tohle znamení zamezí, aby se plameny dostaly až k němu, štít je nepustí dál..
Somne - uspání a rozostření paměti.. provádí se mávnutím dlaně před obličejem oběti, aby si nepamatovala hrůzný zážitek nebo setkání se zaklínačem..
Yrden - magická past na zemi.. když nemá zaklínač čas na blbečky, kteří se na něho vrhnou a nechce je sprovodit ze světa, tak je uvězní tímto znamením, po kterém se nemůžou hnout z místa a znemožňuje jim veškerý pohyb..

○○○○

Zaklínačský kodex

Je to soubor jakýchsi pravidel.. nejsou to ovšem zákonná pravidla pro všechny zaklínače, ale vymyslel si je Geralt, protože měl tendenci se něčím řídit.. pravidla jsou to logická a začala se jimi řídit i další řada zaklínačů z cechu Vlka..

1. Cti své bratry a sestry
2. Netas zbraň v hněvu
3. Neubližuj bezbranným
4. Nezabíjej bez důvodu
5. Zaklínač je čestný
6. Zaklínač je skromný
7. Zaklínač je nestranný
8. Dračí plémě je pro nás nedotknutelné
9. Rovnováha světa je pro nás posvátná
10. Poslání je tvůj život
11. Vždy buď na straně slabšího

Čerpala jsem:

Z knih: Zaklínač I.-VIII., Zaklínač a jeho svět

Přečíst si tuhle knižní sérii by měla být povinnost pro všechny milovníky fantasy :)

tady nějaký to video ze hry pro představu

*****

Vlčí slzy

9. března 2017 v 13:00 | Evil |  Imaginary
"A pamatuj si, nikdy nikomu nedovol, aby objevil tvé city. Nesmíš lidem hned důvěřovat. Lidé jsou zlí, a hned by toho využili a snažili by se tě ranit. A také nezapomínej, že zraněná duše se ze všech zranění hojí nejdéle."


"Ano otče, budu si to pamatovat."


Z polospánku pořád dokola šeptal její jméno. Ani se nesnažila skrývat, jak velmi jí to těší. To, že je na ní tak závislý. Milovala jej a zároveň nenáviděla. A moc dobře věděla, že on to cítí stejně. Ještě chvíli se tím pocitem opájela, ale pak jí přeci jen přemohla touha a tiše usedla na postel vedle něj.

Nejdřív se na něj jen dívala. Na jeho tvář, na jeho vyprahlé rty. Na jeho tělo poseté jizvami. Teprve, co svýma očima pečlivě prozkoumala jeho tvář, mu něžně zajela prsty do bílých vlasů. Bezděky zatáhla. Tiše vzdychl a zaklonil hlavu. Začala jej pomalu líbat. Na rty, na krk…


Bylo to pro něj jako mučení. Po chvíli to nevydržel a prudce jí přetočil pod sebe. Překvapením vyjekla, ale nebránila se. Chtěla být v jeho moci. Vzrušením se třásl a šla na něj závrať. Dychtivě jej k sobě tiskla. Oddalovala ten mučivý okamžik.


Nevydržel to.


Chytil ji za ruce a zvrátil jí je za hlavu. Usykla, protože se nesnažil být nijak jemný. Propaloval jí zastřeným pohledem. "Nedotýkej se mě." Tiše a výhružně zasyčel. Usmála se. On jí ale její úsměv neopětoval. Jen se na ni stále díval. Miloval se s ní hrubě, nebral na ní ohledy. Neměl k tomu důvod.


S posledním výkřikem touhy mu po tváři sjela slza.


Hořká slza vzteku.


Uvědomil si, že už k ní necítí to, co dříve. Dříve to byla láska. Prchavé poblouznění. Pak celkové zatemnění mysli. Nechal se ovládat. Dělal vše, co mu řekla. Zapomněl, že to on rozhoduje o svém životě. Ovládala jej čím dál tím více. Poslouchal ji, jako věrný pes. A moc dobře věděl, že když neuposlechne, nebo jen zaváhá před vykonáním jejího rozkazu, přijde trest.


Ale ne klasický.


Vždy přišel nečekaně.

Náhle.


Skrytý za rouškou sladkých slov a úsměvů.


Byla mistryní v působení bolesti. Přesně věděla, na jaké místo v jeho srdci zasáhnout, aby jej ochromila a on k ní pak nevědomky přišel, aby mu vyléčila rány. A tak to bylo pořád dokola. Trvalo mu hodně dlouho, než si to uvědomil.


Byl zaslepen láskou. Láskou, kterou by vůbec neměl být schopen cítit. Neměl cítit nic. Teď už se mu otevřely oči. Necítil už lásku, pokoru a tu zvláštní, nevysvětlitelnou bázeň z jejích reakcí. Ne. Nyní byla jeho duše zčernalá nenávistí a bolestí. Ničím jiným.

Snad na okamžik doufal, že jej opět zlomí a on zůstane. Snad i chtěl, aby ta muka zažíval znova a znova. Snad ale byli až moc rozdílní. Její havraní hříva a ametystově fialové oči s jeho bílými vlasy a žlutýma očima s šelmí, svislou zornicí.

Až příliš jiní.


Její chlad a jeho vášeň.


Milovali se a nenáviděli.


Byl konec.


Z pod semknutých víček mu unikla další slza.


Poslední.

(inspirováno láskou Geralta a Yennefer)